Žáček Jindřich, JUDr.

narozen v dubnu 1876 v Klopotovicích, zemřel 1968 v Brně.
V roce 1886 přijat ke studiu na Slovanském gymnáziu, rodiče mu nechali v Olomouci jezdeckého koně, aby měl po škole možnost projížděk, bydlel zde v podnájmu. Maturoval 1894, absolvent právnické fakulty v Praze, jednoroční vojenská služba v Krakově, od roku 1900 c. k. adjunkt Okresního hejtmanství v Olomouci. Okresním hejtmanem byl baron Gastheimb, který měl poměrně hysterickou manželku, starostou myslím Brandhuber. Poté c. k. komisař Okresního hejtmanství, službou přidělen k Ministerstvu vnitra ve Vídni, od roku 1918 první český okresní hejtman v Olomouci, funkci převzal po Gastheimbovi. Vyhodnocen jako nejpřívětivější státní úředník země Moravskoslezské, odjakživa třebas pomáhal všem lidem, kteří neuměli psát nebo nevládli němčinou ve stylizaci všech úředních podání. Starostou byl tehdy v Olomouci krásný JUDr. Richard Fischer, jeho spolužák ze statku v Ústíně.  

Od roku 1928 zemský vicepresident země Moravskoslezské. V této funkci zastupoval zemského presidenta JUDr. Jana Černého, který vykonával funkci předsedy úřednické vlády. Čelný člen a představitel všech možných i nemožných spolků, korporací, nadací, jako Olomoucká fregata nebo Moravský Aeroklub v Neředíně. Ve své funkci horlivě zakládal nemocnice, porodnice, nalezince, sirotčince a blázince, ústavy mrzáčků, církevní školy a charitní domovy, stovky děkovných dopisů, ti nejchudší v Olomouci měli tehdy adresu baráky Envelopa. Za války zatčen, vězněn, opakovaně odsouzen k hrdelnímu trestu pro odbojovou činnost a přípravu převzetí státní správy na Moravě českými orgány a jedině díky eleganci a šarmu jeho manželky a její trvalou intervenci u SS standartenführera JUDr. Karla Schwabeho, shodou okolností a v tomto hledu docela nespravedlivě oběšeného v roce 1945, byl trest odložen. Po roce 1948 opětovně odsouzen, mimo jiné k propadnutí veškerého majetku a vystěhování do pohraničí. Drobné si tam půjčoval od mé maminky, která v té době byla školačka.  V úplné tělesné a duševní kondici neúnavně usiloval o zrušení odsouzení a úplnou rehabilitaci; dosáhl jí až v roce 1968, a krátce poté tiše usíná v Brně ve věku 92 let.