Zábranský Alois (vl.jm. Červínek František)

Zábranský Alois (vl.jm. Červínek František) - právník, spisovatel

(nar. 8. února 1858 v Jáchymově u Nákla; zemřel v Uherském Hradišti 9. září 1921) pocházel z rodiny nákelského cestáře. Po vychození místní dvoutřídky pracoval 2 roky s otcem a v letech 1871 - 1879 vystudoval Slovanské gymnázium. Na studiích práv v Praze ho podporoval nákelský lékař MUDr. Volný, s jehož dcerou se později oženil. Od roku 1884 působil u Krajského soudu v Olomouci. Po třech letech zakotvil v Uherském Hradišti. Dosáhl hodnosti rady zemského soudu. V roce 1912 byl předčasně penzionován pro důrazně české a satirické vystupování a pro výsměch soudní byrokracii ve své literární tvorbě. Alois Zábranský byl ve své době oblíbeným autorem humoristických povídek a románů. Psával pro časopis Švanda dudák, do Lidových novin, do Nivy a do Osvěty. Používal i další pseudonymy: Florián Čahoun, Kašpar Šťovík, Baltazar Pelyněk. Knižně debutoval autobiografickým románem Z nového labyrintu světa (1907). Jeho humorné a satirické prózy vyšly ve sbírce Na potulkách se Švandou (1919), Tři z Hané (společně s O. Bystřinou a Janem Spáčilem-Žeranovským) a Lásko, milá lásko (1920). Jeho nejhodnotnějším dílem je trilogie (Břehule, Polednice, Hastrman, 1919). V řeči svých lidových postav důsledně užíval hanácké nářečí.