(narozen 30. 12. 1899 v Praze; zemřel v Olomouci 4. 8. 1938)

po studiích na Univerzitě Karlově a delším působení na gymnáziu ve slovenské Kremnici byl v letech 1935–1938 profesorem Slovanského gymnázia, v jehož přírodovědném kabinetě při experimentování tragicky skonal. Jeho životní cestu předurčili filozofové T. G. Masaryk, jenž mu dal metodu myšlení a určil ideál jeho charakteru a Emanuel Rádl, který v něm probudil smysl pro korektní argumentaci a věcnost. Uměl zaujmout svým výkladem. Byl autorem na svou dobu velmi kvalitních nadčasových středoškolských učebnic.