LITERÁRNÍ SOUTĚŽ

pořádaná Klubem ekologické výchovy ve spolupráci se Zeleným křížem ČR a sekretariátem České komise pro UNESCO na téma Tvář Země se neustále mění
 

Předání cen za literární soutěž v Praze aneb tanec mezi kapkami deště

        Říká se, že v Praze je blaze, Praha stověžatá,  Praha - matka měst, ale pro mě bude Praha ode dneška město mokrých klouzajících dlažebních kostek. Abych to uvedla na pravou míru, tak od chvíle, kdy jsme opustily nádražní prostory, se na nás z nebe sypaly šňůry perel. A po celou cestu, kdy jsme si zpod deštníku prohlížely matné obrysy pražských památek, se to nezměnilo. My, to znamená paní prof. Jirková, Hanka Procházková z 3. Af a já, Markéta Rýcová z 2.B – přijely jsme do Prahy převzít ceny za umístění v literární soutěži.
       Azyl nám poskytl až Černínský palác, ve kterém již od první Československé republiky sídlí ministerstvo zahraničí. Samozřejmě  má přísná bezpečnostní opatření. Mě osobně opravdu překvapilo, když zaměstnanci této instituce začali u vchodu stavět zajímavá zařízení, ze kterých se nakonec vyklubal detektor kovu. Naštěstí jsme s sebou neměly zbraně hromadného ničení a touto kontrolou jsme prošly bez problémů.
       Nyní jsme si naplno mohly vychutnat historickou atmosféru, jež na nás dýchala ze zdí budovy. Kromě všudypřítomného baroka jsme mohly obdivovat umění architektů první republiky, a to hlavně v bytě Jana Masaryka, kam jsme se všichni za odměnu mohli podívat. Jenom by mě zajímalo, pod kterým oknem nalezli někdejšího ministra zahraničí po jeho údajné sebevraždě. V tu chvíli mi však tato myšlenka připadala poněkud morbidní, a proto jsem překonala zvědavost a raději jsem upřela svoji pozornost na občerstvení připravené přímo pro nás. Mezitím jsme si mohly prohlédnout oceněné práce účastníků této výtvarně-literární ekologické soutěže.
       Před odchodem jsme se těšily, že se počasí už jistě umoudřilo a my pojedeme v suchém oblečení. Spletly jsme se. Po patnácti minutách kličkování v ulicích Prahy jsme opět sahaly po ještě mokrých deštnících. Možná právě proto, že byly nasáklé vodou, nám neposkytly ochranu, kterou jsme potřebovaly, a my nasedly do vlaku s vodní lázní aplikovanou na nohy. Nicméně musím konstatovat, že i přes nepřízeň pohanského boha bouří Peruna jsem opravdu ráda, že jsem do Prahy mohla jet, a s velkou pokorou děkuji za ocenění své práce.

Markéta Rýcová, 2.B, červen 2008

1. místo - Hana Procházková, 3. AF             

4. místo - Markéta Rýcová, 2. B

Ukázky literárních koláží našich studentů

Jiří Šlezar - Nechme stromy žít!